Cvičení SHIELD I, certifikační cvičení 12. SR BAF na konci prvního týdne

     Na dva týdny je nám domovským cvičištěm vojenský výcvikový prostor Hradiště. Pro vybudování zázemí nám byl tentokrát přidělen prostor areálu ubytovny Tureč. Rozlehlý areál s několika obytnými budovami, bývalým statkem a autoparkem. Tento výběr není náhodný a bezúčelný. Připravené zázemí nám usnadňuje vlastní výcvik. Areál se totiž na dva týdny stává simulovanou základnou se stejnými součástmi, jako jsou ty v Afganistánu.

    Ty nejdůležitější v rámci nácviků postupů velení a komunikace jsou především dvě „velitelství“ - TOC 12. SR BAF (Tactical Operational Center) a jeho nadřízený stupeň HICON (Higher Control). První zmíněné je pro vlastní výcvik klíčové. Jde o velitelství našich cvičících jednotek. Zde se rozhoduje, kdy a kam pojede daná patrola a jaký bude její primární úkol. Zde se sbíhají nitky informací a padají důležitá rozhodnutí. Velitelé zde nacvičují způsoby jak rychle a efektivně komunikovat, jak reagovat na incidenty, jak co nejlépe podpořit jednotky nasazené do akce. Svá pracoviště zde mají operativci, plánovači, logisté, zpravodajci – nepracují samostatně, neustále si mezi sebou získané informace předávají. Důležité je jednotlivé kroky propojit naladit na stejnou vlnu, přijmout, zpracovat a předat dál. Laikovi se na tomto místě nabízí pohled, jako do včelího úlu. Zvukovou kulisu tvoří prakticky nepřerušovaný tok radiových zpráv a hlášení, tlumené hovory mezi členy jednotlivých odborností. Provoz zde neustává nikdy. Po návratu patrol probíhá vyhodnocování a příprava na další den. Na tomto cvičení čtrnáctidenní rutina. V Afganistánu pak 24 hodin denně 7 dní v týdnu po dobu šesti měsíců.
     Simulování centra HICON, které je v Afganistánu v gesci americké armády, poskytuje koordinaci mezi součástmi celého komplexu základy a slouží pak k uzavření informačních toků. Velitelé na TOC tak dostávají informace nejen z „boje“ ale i od vyššího stupně velení a ty pak společně zpracovávají a vyhodnocují – to vše pod bedlivým dohledem rozhodčích (10. SR BAF a příslušníků 72. mechanizovaného praporu) 
     Základna nemusí být vždy bezpečná, hrozí řada důvodů k ostražitosti. Jedním z nich může být i raketový útok. Nečekaně se ozývá exploze šrapnelu. Pro velitelská stanoviště je to signál, že je veden proti němu simulovaný útok. Okamžitě se odvíjí soubor činností k minimalizaci ztrát. Především vojáci mimo zodolněné prostory musí okamžitě vyhledat kryt a setrvat v jeho bezpečí až do odvolání útoku.
Výcvikový prostor Hradiště poskytuje cvičícím vojákům prostředí blížící se svými podmínkami těm afgánským. „Základnu“ každou chvíli opouštějí patroly jednotky 12.SR BAF. Příslušníci OPFOR (Opposite Forces) – jednotky protivníka simulují v prostorech cvičiště série incidentů, tedy modelových situací, které se snaží napodobovat to, co naše vojáky na výjezdech může potkat.
     Jde o simulaci bojové činnosti obecně, mohou to být třeba nálezy UXO – nevybuchlé munice, nebo náročnější a nebezpečnější propátrávání prostoru při podezření na nástražný výbušný systém (IED - Imprivised Explosive Device). V neposlední řadě se také vojáci učí zvládnutí komunikace s místním obyvatelstvem a třeba i zvládání davu. Nekončící tok radiových zpráv dává tušit, s jakou ostražitostí vojáci na patrole postupují. Hlásí se a prověřuje například i náhodný průlet malého civilního letadla.
     Při jednom z incidentů na patrole například dochází k nehodě, při které je zraněn místní obyvatel. Vojáci reagují okamžitě, zabezpečí prostor a poskytují první pomoc vážně zraněnému – je ale jasné, že bez odborné péče v nemocnici se to neobejde. Situaci vážně komplikuje nespokojená skupina místních. Je třeba povolat tlumočníka, udržovat si odstup být autoritou i vstřícný zároveň, ale především si zachovat chladnou hlavu a rozhodnost. Eskalovat situaci může nepřiměřeně hrubé chování ale třeba i nevhodné gesto.
     Jak jsem již psal výše, na provedení cvičení dohlížejí rozhodčí – příslušníci 72. mechanizovaného praporu spolu s příslušníky 10. SR BAF, kteří se nedávno z afgánské mise vrátili. Právě jejich zkušenosti jsou neocenitelné především díky své aktuálnosti. Rozhodčí se tak spíše stává mentorem, který pomáhá našim vojákům v přípravě na misi. To ostatně potvrzuje i velitel 12. strážní roty kapitán Jan Hrdinka, když říká: „Účast příslušníků 10. strážní roty je pro naše kluky nedocenitelným přínosem a oporou. Víme, že v přípravě pro ně děláme nejvíc možného.“