Cvičení SHIELD I, certifikační cvičení 12. SR BAF ve víkendovém shrnutí

Výcvik 12. SR BAF je ve své polovině, ale nadále probíhá s maximální intenzitou. Při včerejším výcviky se patrola dostala pod palbu, jedno vozidlo po výbuchu IED (nástražný výbušný systém) zůstalo nepojízdné a pro zraněného kolegu bylo třeba povolat MEDEVAC – evakuaci pomocí vrtulníku. Do rozehry se pak zapojili i členové EOD týmu a psovod. Propátrávali terén a zabezpečovali, tak, aby bylo možné poškozené vozidlo odtáhnout. Situaci zkomplikoval nález UXO (Unedintified Explosive Ordnance – nález nevybuchlé munice). Tu musel pyrotechnik ve zodolněném pyrotechnickém obleku nejdříve prozkoumat, zajistit a nakonec zneškodnit řízenou explozí.

V prostoru ubytovny Tureč, kde se rozkládá logistické zázemí je navenek relativní klid. Je podmračený, sychravý den a kolem stanů a v přilehlých prostorech se pohybuje jen minimum vojáků. Nejvíce živo je v tuto chvíli v prostoru kuchyně. Zvukovou kulisu zde vytváří nezaměnitelný hukot agregátů chladících jednotek, který mě přilákal přímo do srdce vojenské polní kuchyně. Slovo kuchyně vlastně nevystihuje přesně, jak to tu vlastně vypadá. Těch „kuchyní“ je zde hned několik. Uspořádaných ve dvou řadách v nástavbě vozidel Pv3S kolem centrálního prostoru zakrytého maskovací sítí. Ještě za tmy před rozbřeskem se roztáčí každodenní pravidelný kolotoč úkonů, který má zabezpečit, aby všichni cvičící vojáci dostali stravu. Třikrát denně se z připravených surovin uvaří strava, kterou pak vojáci dostanou v jídelně – velkém polním stanu přiléhajícím k vlastní kuchyni. Balená voda a teplý čaj jsou k dispozici neustále a jídlo nevzniká z konzerv a polotovarů vaří se poctivě a z čerstvého. Kousek od východu je i kontejner na zbytky. Je fakticky prázdný – snad právě to je i pádným důkazem, že vojákům chutná. 
Rotmistryni Moniku Solaříkovou, která zodpovídá za objednávky surovin a normování jídel, je těžké zastihnout a vyzpovídat. Ale nakonec se mi to daří. Dozvídám se tak, že za jediný ten kuchaři uvaří přes tři sta teplých jídel. Denně také vyplijeme dvě stě litrů teplého čaje. Sníme téměř tisíc rohlíků a na jeden výdej připadá k přípravě více než padesát kilo masa. Aby strava nebyla jednostranná, dostávají vojáci jako přídavky ovoce zeleninu nebo něco sladkého na zub pro rychlé doplnění energie. 
Součástí zázemí pro vojáky jsou i vyhřívané ubytovací stany, prostředí v nich je sice spartánské ale skládací lůžka a vymezený prostor pro výstroj nabízí každému nocležníkovi dostatečné podmínky pro odpočinek a obnovu sil. 
V těsné blízkosti těchto stanů sídlí také stanoviště polní vojenského obvaziště, kterému velí majorka MuDr. Michaela Mánková. Spolu se skupinou svých zdravotníků zde poskytují akutní péči vojákům se zdravotními problémy. Na dotaz ke zdravotnímu stavu jednotky paní doktorka říká: „Většinou vojáci přicházejí s drobnostmi, jako jsou drobná zranění či nachlazení, ale naše pracoviště je připraveno přijmout i infekční pacienty a léčit je na izolaci. Naštěstí zatím nejsou taková opatření třeba. Může za to pravděpodobně mírné počasí a celkově dobrá kondice našich vojáků“. Sanitní landrover i samotná ošetřovna jsou k dispozici 24 hodin denně po celou dobu cvičení.