Dětský den v Klimkovicích na počest Lukáše Hirky

Dnes vstávám ve 3:00, je běžný „pracovní“ den 10. června 2017. Po silnici do Přáslavic se ale tentokrát jede nadmíru dobře, je sobota a tak potkávám jen velmi málo dalších řidičů. Spolu se mnou, z mnoha různých částí Moravy, jedou do naší posádky desítky dalších vojáku.

Hradba šedivých mraků na severním obzoru mě znervózňuje, jindy nedůležité počasí má pro dnešní den naopak význam zásadní. Ve spolupráci se sanatoriem v Klimkovicích už několik týdnů připravujeme Dětský den na počest Lukáše Hirky, našeho kolegy, který byl v roce 2012 velmi vážně raněn na misi v Afganistánu a pro kterého se Klimkovice staly na dlouhou dobu domovem i šancí na návrat do běžného života.

Technika a vojáci jsou připravení k odjezdu. Vozidla seřazená na nástupišti dávají tušit spíše přípravu na malé cvičení. Bleskne mi hlavou:“ Co si asi myslí řidiči osobních aut, kteří budou míjet na dálnici, tahače s těžkou pásovou technikou a tatry s materiálem.“

Naštěstí přípravy a pak i cesta do Klimkovic probíhají hladce. Jednotlivé skupiny chystají hned po příjezdu svá stanoviště.

Je 8:30, na kraji lesa kontroluji vzorně seřazenou kolovou a pásovou techniku. Stojí tu tank T72MCZ 73. tankového praporu, naše vozidla BVP-2, Samohybný minomet PRAM, zdravotnické vozidlo AMB-S. Od 74. lehkého motorizovaného praporu přijeli po vlastní ose vozidla Pandur a Iveco a přivezli jsme i sanitní vůz LRD-130. Přehlídku doplňují i multilift a obrněná Tatra 810.

 U hlavní budovy, pod plachtami stanů, se stoly prohýbají tíhou zbraní, snad všech, které má 7. mechanizovaná brigáda ve výbavě. Útočné pušky BREN, kulomety MINIMI, Pistole CZ75 Phantom. Z Bučovic přivezené ostřelovací pušky FALCON, SAKO a DESERT TECH vzbuzují všeobecnou zvědavost.

Čas neúprosně kvapí a první nedočkaví návštěvníci přicházejí. Očekávám náročný den pro všechny, klimkovické sanatorium odvedlo výtečnou práci a celou akci intenzivně medializovalo v tisku rádiu i televizi.

V 10 Hodin je zahájeno, vše je perfektní, vše, až na počasí, ve stejnou dobu začíná hustě pršet….

Kdo je připraven, není zaskočen. Takoví návštěvníci v pláštěnkách a s deštníky obcházejí statická stanoviště. Dynamické ukázky  – přepad spojovacího uzlu a ukázka výcviku a sebeobrany se však kvůli silnému dešti odkládají.

Je čas pozdravit se i s Lukášem, táta Jirka před chvílí přijel na své motorce. Rodina je pospolu, když je přichází pozdravit velitel 7. mechanizované brigády plukovník Pavel Lipka.  Vidím, jakou má Lukáš radost, když ho přicházejí pozdravit další a další kolegové a kamarádi.

Čas se posunuje nezadržitelně k poledni a je připraven vstup pro českou televizi, počasí náhle jako by nám chtělo pomoci, déšť prakticky ustává a na velké louce tak konečně probíhají slíbené dynamické ukázky. Spolu s množstvím diváků je sleduje i Lukáš.

Déšť už prakticky ustal a lide, kteří dosud čekali, vyrážejí zvědavě na obhlídku připravených stanovišť… technika se ztrácí pod hemžením dětí a rodičů. Plno je i u ukázek ručních zbraní a snad nejvíc práce mají vojáci na lanovém centru, na kterém se chtějí všichni svézt provazovou lanovkou.

Na druhou ukázku taktiky a sebeobrany už stojí stovky zvědavců a zvláště u sebeobrany a boje zblízka je slyšet každou chvíli potlesk oceňující výkony cvičících instruktorů. Přidává se k nám policie s ukázkami práce s koňmi A vše doplňuje ukázka historické domobrany v dobových uniformách vojáků 2. světové války.

Po dopoledním dešti už není  ani památky. A chodníky jsou teď plné lidí. Všichni se baví a užívají si teplé letní odpoledne a zábavu, kterou jsme pro ně ve spolupráci se sanatoriem připravili. Sleduji je a myslím na to, proč se jednou v roce přijíždíme postarat, aby si užili tento den. Myslím na rodinu Lukáše, lékaře, zdravotníky, rehabilitační pracovníky na ty, kteří se o něj již několik let nepřetržitě starají.

Tento den je náš společný dík za vše co dělají, je výrazem úcty a vděku za vše co již vykonali. Dnešní den je naším příspěvkem a pomocí dobrým věcem kolem nás.