Vojáci 3. mechanizované roty provedli pěší přesun na dlouhou vzdálenost

    Ve dnech 14. až 16. června provedli příslušníci 2. mechanizované čety 3. mechanizované roty zaměstnání z tělesné přípravy – pěší přesun z kasáren Přáslavice směr Praděd v Jeseníkách. Cílem bylo dosáhnout za tři dny vrcholu nejvyšší hory Moravy a hrdě zde vztyčit vlajku roty.

Pochod čítající cca 85 km z Přáslavic až na Praděd byl rozdělen do tří etap následovně:

1. Etapa 14.6. 08:00 až 20:00: Přáslavice – hrad Sovinec, (plánováno 42 km, reálně zdoláno 48 km).

2. Etapa 15.6. 08:00 až 20:00: hrad Sovinec – Ski areál Stará Ves u Rýmařova, chata Severka (plánováno 20 km, reálně zdoláno 22 km).

3. Etapa 16.6. 08:00 až 14:00: Ski areál – Praděd rozhledna – Ovčárna (plánováno 20 km).

    „V úterý 14.6. ráno, ještě plni sil, jsme po zahajovací fotografii s vlajkou roty vyrazili na naši první a nejdelší etapu na hrad Sovinec, a to po trase Přáslavice – Svatý Kopeček – Domašov – Šternberk – Řídeč - Sovinec. Počasí nám přálo, slunce hřálo do zad, zkrátka paráda… „Lámat se“ začal náš první den kolem Šternberka, jelikož po pauze na jídlo se začaly ozývat první problémy nohou a s chodidly, přičemž nás čekalo ještě dalších 17 km.  Na hrad jsme nakonec dorazili až k 22:00, téměř dvě hodiny později oproti plánu s téměř padesáti kilometry v nohách“, popsal svoje zážitky velitel čety por. Kuchta.

    Na hradě Sovinci očekával jednotku pan Bc. Michal Koutný, kastelán zdejšího hradu. Po chvíli oddechu vojáky ubytoval do útulné hradní noclehárny. „Je nutné dodat, že někteří z kluků šli po večeři hned spát“, doplnil s úsměvem zástupce velitele čety rtm. Čampa. Pan kastelán pak s dalšími jeho kolegy provedl odborný výklad, ve kterém se zaměřil na historii hradu. Pro zaměstnance Sovince bylo zřejmě stejně tak netradiční mít za hosty četu vojáků, tak jako pro jednotku trávit noc v kamenných prostorách hradu.

    Druhý den ráno vyrazila četa na druhý úsek na směru Hrad Sovinec – Rešovské vodopády – Rýmařov – Stará Ves u Rýmařova – Ski areál chata Severka.  Trasa čítala cca 22 km. Tato etapa byla již z velké části „propršená", což představě o komfortu suchých  ponožek nijak nepřidalo. Přesto četa večer dorazila pohodovou chůzí na chatu Severka. Personál chaty byl velice vstřícný, za což jim patří velký dík.

    Bohužel další plán etapy byl zmařen - jednotka obdržela od svého nadřízeného zprávu, že musí přesun zkrátit a být další den ve 13:00 v kasárnách. Důvodem byl mimořádný nástup praporu k předání pamětních listů za účast na realizaci cvičení jednotek aktivní zálohy Hradba 2016, kterého se účastnila většina 3. mechanizované roty. „Po rozmluvě s majitelem a místním  lesákem a když jsem uvážil stav únavy a nohou, odhadoval jsem tempo pochodu na závěrečné etapě do 3 km/hod. Na Praděd nám zbývalo posledních cca 17 km prudkého i táhlého stoupání, což představovalo cca 8 hodin pochodu. I když nerad, musel jsem klukům sdělit svoje rozhodnutí, že závěrečnou čtvrteční etapu ruším z důvodu nedostatku času k dokončení této části přesunu“, uvedl por. Kuchta.

     Nutno dodat, že se dobrá polovina vojáků začala vzápětí dožadovat čtvrteční etapy i přes úskalí času. „Kluci chtěli vynést vlajku roty na Praděd i za cenu zahájení etapy třeba ve tři ráno“, dodal rtm. Čampa.

   Po snídani zdokumentovala četa svoji přítomnost před chatou „stylově“, s dobovým originálním Jeepem Willysem za přispění jeho majitele. „Tímto bych chtěl závěrem poděkovat klukům za jejich výkon, a to i přesto, že jsme z organizačních důvodů nedosáhli vrcholu hory Praděd. I tak jste „šlapali“ skvěle! Třeba příště navážeme pochod tam, kde jsme teď skončili, ve Staré Vsi, a budeme pokračovat dále“, uzavřel velitel čety poručík Kuchta.

Text: poručík Ing. Ondřej KUCHTA, foto: rotmistr Radek ČAMPA