Úvodní stránka > Pluk útočné vozby

Pluk útočné vozby

      Pluk útočné vozby 2 vznikl 15.9.1935 a nejprve podléhal velitelství milovické brigády útočné vozby. V době vzniku se kromě velitelství, hospodářské správy, technické správy a pomocné roty (s velitelskou četou, spojovací četou, četou pro zásobování a odsuny) skládal z I. praporu (1. rota tančíků a obrněných automobilů, 2. a 3. rota lehkých tanků), II. praporu (4. až 6. rota lehkých tanků), III. praporu (7. až 10. rota lehkých tanků) a náhradního praporu.

 

    Poslední rota každého praporu byla rámcová a technikou v této době disponovala pouze 1. rota v podobě 9 tančíků a 6 obrněných automobilů. První lehké tanky pluk obdržel až v lednu 1936. Jednalo se o 18 ks LT–34, rozdělených po třech strojích k rotám, které nebyly rámcové (2., 4., 5., 7., 8., 9.). Další dodávky tanků následovaly až během 1. čtvrtletí roku 1937, kdy pluk převzal prvních 25 ks LT–35. Celkově do září 1938 obdržel 49 tanků tohoto typu. Mezitím v říjnu 1936 u I. praporu vznikla motocyklová rota (očíslovaná jako 1., což si vynutilo změnu v číslování všech následujících rot). Obě tankové roty byly ze složení I. praporu vyjmuty a vytvořily nový II. prapor. Dosavadní II. a III. prapor byl přečíslován na III. a IV. prapor, přičemž do složení prvního náležely tři tankové roty (5., 6., 7.) a do složení druhého čtyři (8., 9., 10. 11.). Dále v bezprostřední podřízenosti velitelství pluku vznikly v Brně dvě kanonové roty (12. a 13.).

 

Následná reorganizace pluku se uskutečnila již v říjnu 1937. U I. praporu vznikla další motocyklová rota (očíslovaná jako 2., takže se opětně změnilo číslování všech následujících tankových rot) a do složení praporu se vrátily obě původní tankové roty, nyní očíslované jako 4. a 5., čímž zanikl stávající II. prapor. Dosavadní III. a IV. prapor se přečísloval na II. a III. prapor, přičemž se počet rot u druhého z nich snížil na tři. Doposud samostatné kanonové roty byly sloučeny do IV. praporu, jehož složení posílila v pořadí třetí rota KPÚV (očíslovaná jako 14.). Ve stejné době pluk přešel od rušené brigády útočné vozby do podřízenosti velitelství brněnského III. sboru. Poslední reorganizace byla provedena k 15.9.1938. Ze složení I. praporu byly opětně vyjmuty tankové roty, které se včlenily do II. praporu. Současně realizované vytvoření další tankové roty umožnilo vytvoření nového IV. praporu o třech tankových rotách, v důsledku čehož byl stávající kanonový prapor přečíslován na V. prapor. Konečná organizace pluku byla následující: velitelství pluku s pomocnou rotou, I. prapor (1. a 2. motocyklová rota, 3. rota tančíků a obrněných automobilů), II. prapor (4. až 6. rota lehkých tanků), III. prapor (7. až 9. rota lehkých tanků), IV. prapor (10. až 12. rota lehkých tanků), V. prapor (13. až 15. kanonová rota) a náhradní prapor.

 

 Dislokace pluku se vyvíjela následovně: 

     Ve velení pluku a jemu podřízených praporů se vystřídala celá řada důstojníků. Jejich přehled je uveden v příspěvku Jiřího Fidlera publikovaném ve Sborníku VVŠ PV, roč. 1992, čís. 2, řada „C“, pod názvem „Pluk útočné vozby 2 (1935–1939)“.  K 15.9.1938 se jednalo o následující funkcionáře:
 
  • velitelství pluku s pomocnou rotou: od 15.9.1935 Olomouc, od července 1937 Vyškov
  • I. prapor: od 15.9.1935 Přáslavice, od září 1936 Vyškov
  • II. prapor: od 15.9.1935 Olomouc, 1.10.1936 přečíslován na III. prapor, od dubna 1937 Vyškov, 1.10.1937 přečíslován na II. prapor
  • II. prapor: od 1.10.1936 Přáslavice, od 1.10.1937 zrušen
  • III. prapor: od 15.9.1935 Přáslavice, 1.10.1936 přečíslován na IV. prapor, 1.10.1937 přečíslován na III. prapor, od září 1938 Vyškov
  • samostatné kanonové roty: od 1.10.1936 do listopadu 1937 Brno
  • IV. prapor: od 1.10.1937 Vyškov, 15.9.1938 přečíslován na V. prapor
  • IV. prapor: od 15.9.1938 Vyškov
  • náhradní prapor: od 15.9.1935 Olomouc, od února 1937 Vyškov
  • velitel pluku: plk. pěch. Josef Studený
  • velitel I. praporu: pplk. jezd. Bohumil Kaprál
  • velitel II. praporu: pplk. pěch. Bohuslav Přikryl
  • velitel III. praporu: mjr. pěch. Josef Sovadina
  • velitel IV. praporu: mjr. pěch. Josef Vrkoč
  • velitel V. praporu: pplk. pěch. František Ellinger
  • velitel náhradního praporu: pplk. pěch. Antonín Haňák

     Podle našich poznatků pluk při květnových mimořádných opatřeních asistenční jednotky do pohraničí neodesílal. Jednotky určené k doplnění 2. rychlé divize operovaly v blízkosti Litovle. Počátkem srpna 1938 od pluku k udržení pořádku ve zněmčelém pohraničí odjely tři čety obrněných automobilů, dvě motocyklové čety a jedna četa tančíků do Šumperku, Bruntálu, Hustopečí a Hranic, přičemž další dvě čety lehkých tanků byly v pohotovosti v Přáslavicích. Koncem srpna byly pro potřebu nově stavěných pohotovostních oddílů poskytnuty dva obrněné automobily. Uvedené pohotovostní jednotky v září chyběly v hlavních silách pluku. V souvislosti s henleinovským povstáním a následným vyhlášením všeobecné mobilizace se pluk rozpadl na celou řadu menších jednotek, které byly zařazeny u různých vyšších velitelství. Především se jednalo o Prapor lehkých tanků 3 a Motorizovaný přezvědný oddíl 2 předané do složení 2. rychlé divize, společně s velitelstvím Motorizovaného přezvědného oddílu 3 a motocyklovou rotou 3 pro 3. rychlou divizi. Z obrněných jednotek se následně jednalo o 1 četu obrněných automobilů (č. 2) a 5 čet tančíků (č. 9, 10, 11, 12, 13) určených pro posílení hraničních oblastí v rámci II. a IV. armády, 8 čet lehkých tanků (č. 6, 7, 8, 14, 19, 36, 37, 38) zařazených do složení smíšených přezvědných oddílů pěších divizí a hraničních oblastí stejných čísel. V mírové posádce zůstal náhradní prapor a tzv. útvary skupiny „D“, tj. personálně sice postavené, ale nevyzbrojené. V tomto případě šlo o Prapor lehkých tanků 4 (předurčený pro 2. rychlou divizi), Prapor lehkých tanků 11 a Prapor lehkých tanků 12 (předurčené do zálohy Hlavního velitelství). 

     Motorizovaný přezvědný oddíl 2 opustil vyškovská kasárna 13.9.1938 a teprve 29. září se všechny jeho jednotky soustředily u Moravských Budějovic. V průběhu října operoval v blízkosti Vyškova a následně se přesunul k východoslovenským Sečovcům. Od 4. do 10.11.1938 se před předáním Košic Maďarsku podílel na udržování pořádku ve městě. Potom odjel na Podkarpatskou Rus. Zde přešel do podřízenosti 12. divize a usadil se ve Svalavě. Mimo jiné se zúčastnil lednových potyček s maďarskou armádou, ve kterých ztratil obrněný automobil vz. 30. Na východě republiky setrval až do 15.3.1939 a jako jeden z posledních útvarů čs. armády ustoupil na Slovensko, kde byl odzbrojen a jeho příslušníci odesláni do mateřské posádky. 

     Prapor lehkých tanků 3 odjel z Vyškova několik dnů po MPO 2. Nejprve se nacházel v podřízenosti 2. rychlé divize, která se od 13.9.1938 soustřeďovala v prostoru Olomouc – Litovel. Dne 25. září ale bylo přijato rozhodnutí o jeho odvelení ke 4. rychlé divizi. Proto se svými 40 tanky 26. září opustil 2. rychlou divizi, téhož dne dorazil ke 4. rychlé divizi a rozmístil se v prostoru  Budislav – Hlavnov –  Předboř. Následně byl 29. září odeslán zpět ke 2. rychlé divizi do Jaroměřic nad Rokytnou, s níž 4. října v dopoledních hodinách zahájil přesun do Vyškova. Zde  byl ale odpoledne odeslán k posílení 3. rychlé divize do Nitry, kam dorazil 5. října. Ze Slovenska se vrátil až 19.12.1938. Předtím se nacházel převážně v Hlohovci a krátce před svým návratem i v Bratislavě. Na Slovensku zůstala pouze jeho 2. rota, která již od konce října se svými 13 tanky působila na východním Slovensku a později i Podkarpatské Rusi u Sečovců, Užhorodu a Mukačeva. Zde byla podřízena 12. divizi a v březnu 1939, částečně společně s jednotkami MPO 2 (jedna četa), částečně samostatně, ustoupila do Humenného a Prešova, kde její vozidla převzala nově vzniklá slovenská armáda.

 
     Po demobilizaci a postupném návratu většiny jednotek do mírové posádky, kromě MPO 2 a Praporu LT 3, pluk pokračoval v plnění výcvikových úkolů až do 15.3.1939. S příchodem německých okupačních jednotek však jeho činnost postupně ustala. Již k 31.3.1939 došlo ke zrušení „bojových“ rot a praporů v rámci pluku a jejich agendu převzal náhradní prapor. Při předávání vyškovských kasáren došlo koncem března 1939 k incidentu mezi německými strážnými a vyklízejícími čs. vojáky, přičemž byl zbloudilou střelou ze samopalu v budově V praporu usmrcen zástupce výkonného rotmistra 13. roty čet. asp. František Minařík, připravující k předání sklad materiálu své jednotky. Existence pluku se završila 20.7.1939, kdy byl vydán poslední plukovní rozkaz. Formálně svoji činnost ukončil k 31.7.1939, stejně tak jako ostatní útvary čs. armády.

    Nahoru